Udržitelnost a efektivita na dosah ruky

Podle nové legislativy přijaté na podzim loňského roku, se zveřejňování ESG informací (nefinanční reporting v oblasti Environment, Social a Governance) stalo nedílnou součástí veřejných zakázek ve Velké Británii. Řada britských společností už navíc vyžaduje poskytování dat o udržitelnosti od všech svých dodavatelů.



Společně Vás ve spolupráci s Frank Bold Advisory připravíme jak na stávající, tak i na připravované dopady britské ESG legislativy, abyste vyhověli požadavkům svých odběratelů na zveřejňování relevantních informací.

S prezentacemi na téma ESG se roztrhl pytel, takže pokud chcete být v obraze připravili jsme pro vás rychlý souhrn toho nejdůležitějšího na téma ESG.


Co je ESG? Jak je složité připravit ESG report pro střední a malou firmu a kolik to stojí?

Přepis videa včetně slidů prezentace


ESG je zkratka z anglického Environment – životní prostředí, Social – společnost a Governance – správa firmy. Možná z minulosti znáte zkratku CSR, Corporate Social Responsibility – ESG je tak trochu jejím nástupcem.


Samotná zkratka ESG se poprvé objevila v roce 2005. Tři pilíře ESG nejsou zvoleny náhodně, protože odpovídají třem pilířům trvale udržitelného rozvoje, jak jej propaguje například Organizace spojených národů.


Trvale udržitelný rozvoj, anglicky Sustainable development, je také postaven na životním prostředí, společnosti a ekonomice, přičemž někteří autoři zavádějí ještě čtvrtý pilíř, kulturu. Ve své podstatě je ESG nástrojem pro identifikaci nefinančních rizik a příležitostí, má firmě sloužit jako podklad pro dlouhodobá rozhodování, ale také například jako podklad pro marketing.


Přestože jde o nástroj pro nefinanční reporting, aby mělo ESG smysl, musí mít těsnou návaznost na ekonomické ukazatele firmy. Není to jenom report pro report, je to velmi účinný manažerský nástroj. V EnviTrailu máme zkušenost, že mnoho firem vytváří ESG report dobrovolně a opravdu v něm vidí velkou tržní příležitost.


V České republice zatím není ESG příliš obvyklé, ale ve světě ano. Například ve Velké Británii funguje od září 2021 nařízení, které zavazuje firmy ucházející se o určité veřejné zakázky k vytváření nefinančních reportů. V Německu platí obdobný zákon, který má univerzální platnost, nejen na veřejné zakázky. Nedejme se ale zmýlit, že se ESG týká jenom velkých firem – skrze dodavatelské řetězce, a hlavně skrze banky, dopadne ESG na velkou většinu firem.


Jako příklad můžeme uvést stavebnictví. Ve stavebnictví jsou už dlouhá desetiletí obvyklé různé standardy, například americký LEED nebo britský BREEAM, které hodnotí stavbu z pohledu dopadu na životní prostředí, komfort obyvatel a podobně.


Standardy LEED, BREEAM a poslední dobou i standard WELL jsou dnes prakticky standardní pro každý stavební projekt. Pokud jste stavební firma, byť malá, a chcete na takovou stavbu dodávat, musíte reportovat celou řadu ukazatelů – vlastně děláte ESG report. A je jedno, jestli jste nadnárodní dodavatel cementu nebo malý výrobce uměleckých svítidel. Reportovat musí všichni v dodavatelském řetězci.


Ještě podstatnější bude povinnost bank reportovat ESG svého portfolia, což se samozřejmě přenese na klienty banky. Už dnes se na bankovním trhu objevují produkty, které zvýhodňují ekologické projekty. Určitě jste už všichni slyšeli o zelených hypotékách nebo o zeleném investování.


Aby byl ESG reporting firmě k něčemu platný, potřebujeme, abychom ESG reporty jednotlivých firem dokázali mezi sebou porovnávat. K tomu slouží standardizace, která je zatím nízká.


ESG je relativně mladá věc, proto jeho forma ještě není ustálená. Konzultační firma Ernst and Young spočítala, že v roce 2020 existovalo ve světě přes 600 různých reportovacích metodik. Některé z nich jsou přitom relativně pevně zavedené – například ve stavebnictví se používá metodika GRESB a Evropské banky vycházejí z metodiky PCAF.


Přehlednější je situace v reportování uhlíkové stopy, kde dnes prakticky existují jen dva velmi podobné standardy – GHG Protocol a normy ISO řady 14 000. Ale i v rovině obecného ESG se již začíná okruh používaných metodik zužovat, preferují se zejména přístupy, které přirozeným způsobem navazují nefinanční ukazatele na finanční reporty.


Vychází se hlavně z mezinárodních finančních standardů IFRS, které definují například pravidla pro audity. Z nich vychází i metodika TCFD, kterou vyvinul tým pod vedením Michaela Bloomberga a která je zaměřená hlavně na vyhodnocování rizik a příležitostí. Metodika GRI je zase typicky účetní, a to až do té míry, že má předepsané číselníky, stejné jako účtová osnova.


Tyto tři metodiky – účetní IFRS, analytickou TCFD a strukturovanou GRI – je možné používat dohromady. Jde o velmi komplexní přístup, který je rozšířený hlavně u mezinárodních korporací. Ale i pro uhlíkovou stopu prosazují postupy, které mají blízko k účetnictví a jsou to vlastně audity. To má dvě hlavní výhody.


Za prvé firmy nedělají úplně novou věc, ale mohou využít své zkušenosti a postupy z finančního řízení.


Za druhé je výsledek přezkoumatelný, někdy dokonce certifikovatelný, a vyhnete se tak greenwashingu. Když si uhlíkovou stopu spočítáte ve webové kalkulačce, je to dobrý nástroj pro to si to zkusit, ale pro seriózní úvahy potřebujete opravdu audit.


Evropská unie se tváří v tvář výzvě sjednocení reportovacích metodik pro ESG vydala svojí vlastní cestou a posledních zhruba deset let se v Evropě snažíme i o legislativní rámec pro ESG. Je snaha zejména dopad na životní prostředí hodnotit nástrojem, kterému se říká EU Taxonomie, pro ESG reporting vzniká směrnice známá pod zkratkou CSRD. Ta bude platná pro všechny velké podniky aktivní v Evropské unii.


CSRD vychází ze zavedených standardů finančního reportingu a kombinuje účetní IFRS, analytickou TCFD a strukturovanou GRI, které jsme již zmiňovali.


Pro výpočet uhlíkové stopy počítá s využitím jak GHG Protocolu, tak norem ISO. Je třeba přiznat, že EU Taxonomie ani CSRD nejsou mezi Evropskými firmami vůbec oblíbené. Na popularitě jim bohužel vůbec nepřidává to, že jsou velmi složitě formálně popsané.


A to je docela škoda. EU taxonomie i CSRD jsou totiž postaveny na velmi jednoduchých a intuitivních principech. Pokud se oprostíme od byrokratického a legislativního balastu, jsou EU Taxonomie i CSRD dobrými nástroji pro strategické řízení firmy. A přestože není finální znění směrnice CSRD zatím známé, její principy jsou již jasné, proto v EnviTrailu děláme ESG reporty již jako kompatibilní s CSRD.


Není tedy nutné propadat panice. Všichni cítíme, že když řekneme Evropská unie, směrnice, legislativa, každý si představí velmi složitý proces. Ale jak je tedy ESG složité doopravdy? Na to není úplně jednoduchá odpověď. Řekli jsme si, že velké firmy reportují v rámci zavedených, nejrozšířenějších standardů – účetního IFRS, analytického TCFD a strukturovaného GRI. Takový reporting je samozřejmě velmi komplexní a nadnárodním korporacím vyhovuje.


ESG report vydávají buď zvlášť, nebo jako součást své výroční zprávy, kde kombinují finanční a nefinanční reporting tak, jak jsou na to korporace zvyklé. Souhrnný report pak předkládají svým akcionářům, správním radám a dalším orgánům, aby měli dobrý přehled o stavu firmy, její strategii a mohli kvalifikovaně rozhodovat o dalším směřování firmy.


V EnviTrailu se často setkáváme také s případy, kdy česká pobočka nadnárodní korporace stojí před úkolem dodat strukturované informace pro svoji matku. A jak to už v korporátním prostředí bývá, instrukce jsou často buď velmi vágní, nebo naopak tak podrobné, že jim není rozumět. Pak přijde na řadu odborník, který ESG rozumí a jakoby mezi řádky dokáže požadavky matky srozumitelně přeložit.


Zároveň může s reportingem efektivně pomoci. To je tedy svět korporací, kde se ESG reporting pomalu usazuje. Ovšem co nás neustále překvapuje je překvapivě velký zájem o ESG u malých a středních firem. Je zajímavé, kolik menších firem považuje ESG za důležité. Možná je to proto, že ESG je opravdu velice přirozený manažerský nástroj. Menší firmy nepotřebují nijak komplikovaný systém, je jim jedno, jestli budete postupovat podle GRI, TCFD, IFRS, SDG, CDP nebo BSR.


Pod zkušeným vedením jsou schopny si své ESG identifikovat a sepsat během jednoho nebo dvou půldenních workshopů. ESG je v principu velmi intuitivní.


Jak tedy takové ESG vypadá prakticky? Je to strukturovaná zpráva v kategoriích E – životní prostředí, S - společnost a G - správa firmy.


Nejjednodušší přístup je vzít si návrh kategorií ve formě menu čínské restaurace a vybírat si, které kategorie se mojí firmy týkají a které ne. Tady na slajdu vidíme jako konkrétní příklad kategorie, které používá americká technologická burza NASDAQ. Metodika NASDAQu je velmi přehledná a jednoduchá a hodí se i pro malé firmy, ale pokud se chcete inspirovat, takovýchto návodných tabulek je na internetu celá řada. Z těchto nebo podobných ESG kategorií si tedy vybírám.


Když jsem malá firma, asi pro mě nebude relevantní diverzita představenstva, prostě proto, že žádné představenstvo nemám, ale spotřeba energií se mě bude týkat určitě. Naopak například pro velkou developerskou společnost bude velmi důležitá kategorie klimatické investice, ale dětská a nucená práce v Evropském prostoru – doufejme – relevantní nebudou.


Je potřeba mít pořád na paměti, že ESG je nástroj pro strategické rozhodování a pro marketing. Proto je potřeba identifikovaná témata rozpracovat, dát jim cílové hodnoty nebo cílové stavy a určit důležitost jednotlivých témat. Pro určení důležitosti se vžilo rozdělení do třech úrovní – “velmi důležité”, “rádi bychom dělali” a “nice to have”.


Například kategorie “Skleníkové plyny” se v případě konkrétní firmy může proměnit v závazek snížit uhlíkovou stopu do roku 2030 o 30 %, diverzita zaměstnanců zase povede na zřízení firemní školky, abychom podpořili návrat žen z mateřské.


A třeba zveřejňování ESG reportingu na webu firmy je dnes již standardní, některé metodiky to dokonce striktně vyžadují. (Tady by mohla být Lucka s kočárkem :-)) ESG reporty velkých korporací mají mít desítky stránek, ale ESG report menší firmy nebo executive summary komplexního ESG se vejde na pět stránek.


Na první stránce představíte svoji firmu, na druhé popíšete stručně svoji ESG metodiku a představíte konkrétní témata, podobně, jako je vidět tady v této tabulce. Potom jednu stránku věnujete životnímu prostředí, jednu společnosti a jednu správě firmy.



ESG zároveň zatím není příliš obvyklé, takže pokud chcete získat před svojí konkurencí náskok, je ideální doba s ESG začít právě teď.

Aktualizováno: 24. 4.

Taxonomie představuje klasifikační systém, který slouží pro určení činností, které lze označit za udržitelné. Zavádí společná pravidla pro podniky, investory a veřejnost.


Ve zkratce lze říct, že taxonomie zavádí do systému předvídatelnost, která je vždy dobrá jak pro podniky, tak pro investory.


V Evropské unii je pojem Taxonomie spojen s Green dealem tedy s transformací ekonomiky. Tady je důležité dodat, že nejde jen o aktivitu EU, klasifikační systém, díky kterému bude možné hodnotit přístup firem k životnímu prostředí připravují ve Spojených státech, v Číně, Indii a dalších zemích.


Transformace ekonomiky je a bude téma v dalších letech. V tuto chvíli jde o jasný trend, kterým rozvoj společnosti směřuje.


Pro firmy se díky tomu otevírají nové trhy a možnosti. Ať už jde o zlepšení postupů v oblasti výstavby, energetiky nebo zemědělství. To jsou obory, které zanedlouho čeká změna.


Naším cílem je, aby bylo co nejvíce místních firem na tuto změnu připraveno.